Po stopách španělštiny

Charakterové rysy jazyka, podobně jako je tomu u lidí, jsou výsledkem jeho dějin. Věděli jste například, že španělština nese jisté rysy baskičtiny a že 10% jejích slov je arabského původu? Víte, jaký jazyk se jí nejvíce podobá nebo jaký je rozdíl mezi španělštinou a tím, čemu španělsky mluvící národy říkají castellano (česky kastilština)? A co to vlastně je spanglish?

Genealogie španělštiny

Španělština je románský jazyk stejně jako francouzština, portugalština, katalánština, italština, rétorománština, rumunština a další. Z toho mimo jiné plyne, že jejím základem je vulgární latina, kterou se mluvilo v Římské říši a která se vydala vlastní cestou napříč stoletími, až dospěla ke své moderní podobě.

Vulgární čili lidová latina je odlišná od latiny spisovné, která se dodnes učí na školách. Lidová latina se stala hlavním jazykem velké části území dobytých Římany i poté, co se říše rozpadla a v V. století zanikla. Nová politická dělení a úpadek obchodu a měst vedly k postupné ztrátě komunikace a izolaci jednotlivých území, což vyústilo ve vytvoření latinských dialektů, které se postupem času vyvinuly v samostatné jazyky.

Lidová latina již vykazovala rysy odlišné od spisovné latiny, které i dnes najdeme ve všech románských jazycích. Jedním z nich je k veliké nelibosti českých studentů používání členů a také postupná redukce počtu pádů (pouze rumunština si některé zachovala). Rovněž se si vytvořila složené časy s pomocným slovesem “haber” a slovesné tvary založené na infinitivu: podmiňovací způsob a budoucí čas.

V rámci románských jazyků patří španělština k západní skupině společně s portugalštinou, francouzštinou, katalánštinou a okcitánštinou (používanou v jižní Francii, v některých alpských údolích v Itálii a ve Val d’Aran ve Španělsku). Tato skupina je charakteristická mimo jiné vytvářením množného čísla pomocí koncovky –s. Nicméně navzdory společným znakům je pro Španěla dnes snadnější porozumět Italům než Francouzům.

Gramatikou a slovní zásobou se španělština nejvíce podobá portugalštině, s níž společně tvoří podskupinu ibero-románskou. Podle mezinárodní publikace o jazycích Ethnologue je Španělům na základě jazykových kořenů slov (například “ponte” a “puente” (most) mají stejný latinský základ “pons, pontis”) portugalština nejbližší a tudíž nejsnáze srozumitelná, neboť s ní sdílí 89% slovních kořenů. V těsném závěsu je katalánština s 85% a dále italština s 82%. Nejvzdálenější rumunština s ní sdílí 71% slovních kořenů.

Málo se již mluví o tom, že čestina i španělština jsou, byť vzdáleně, jazykově spřízněny. Obě dvě totiž patří do rodiny jazyků indoevropských, kam se řadí mimo jiné slovanské, románské, germánské, keltské či perské jazyky. Indoevropané přišli do Evropy asi před 4000 lety a jejich jazyk postupně nabyl vrchu nad domorodými jazyky původních obyvatel, se kterými se asimilovali. Postupem času se indoevropština rozpadla na dialekty a dala tak vzniknout například latině či staroslovanštině.

Čeština a španělština si jsou pochopitelně dnes vzájemně nesrozumitelné, ale mají některé společné gramatické rysy, např. trpný rod (Dům byl postaven. La casa fue construida) nebo osobní zájmena 3. a 4. pádu (mně – me, tebe – te, atd.) a kořeny některých slov, jako např. tři – tres, sědět – sentar, vidět – ver, dát – dar, oko – ojo, nový – nuevo, atd.).

Vývoj španělštiny

Vývoj španělštiny a studium faktorů, které ji po staletí ovlivňovaly, úzce souvisí s dějinami celého Iberijského poloostrova. Za první text v kastilštině je považován soubor dopisů a dokumentů sepsaných v IX. století ve městě Valpuesta. Kastilština, jak sám název napovídá, vznikla v hrabství Kastilském v oblasti, kde dnes leží provincie Burgos a Kantábrie v těsném sousedství baskičtiny, která ji ovlivnila především foneticky.

Proto se také španělština od jiných románských jazyků liší používáním dvouhlásek “ie” a “ue” tam, kde latina znala dlouhé “e” a “o”. Tak například latinské “centum” (sto) dalo v dnešní portugalštině “cem”, ve francouzštině “cent” a v italštině “cento”, ale ve španělštině “cien”. Předpokládá se, že tento rys je právě baskického původu.

Už dříve byla latina na Iberijském poloostrově ovlivněna starogermánštinou, která sem přišla s vizigótskou invazí v V. století. Ačkoli vizigóti rychle latinu převzali, zanechali v jazyce své stopy – slova, která dodnes patří do základní slovní zásoby: guerra (válka), blanco (bílý), rico (bohatý) či guante (rukavice).

Od začátku arabské invaze po následujících 800 let během tzv. rekonkvisty, čili znovudobývání araby okupovaných území křesťany byla španělština v úzkém kontaktu s arabštinou, z níž tudíž převzala značné množství slov souvisejících především se stavbami, jako např.: azulejo-kachlička, albañil-zedník, alcantarilla-kanál, alambrado-drát…, ale také pojmenování předmětů denní potřeby: taza-hrneček, almohada-polštář, alfombra-koberec či potravin: limón-citrón, naranja-pomeranč, alcachofa-artyčok, albahaca-bazalka….

Objevila se i synonyma slov latinského původu, ta ovšem nakonec převážila, např.: sortija-anillo (prsten), alacena-armario (skříň), tabique-pared (stěna) nebo aceituna-oliva (oliva). Odhaduje se, že 10% španělského lexika pochází z arabštiny, nebo sem přišlo prostřednictvím tohoto jazyka. Arabština rovněž španělštině propůjčila své rysy, jako např. koncovku –í některých přídavných jmen (marroquí – marocký).

Dobytí Ameriky sebou přineslo značné množství slov přejatých z domorodých jazyků, která popisovala nový objevený svět: tabaco (tabák), patata/papa (brambora), tomate (rajče), chocolate (čokoláda), cacique (pohlavár), cancha (kurt), atd. V americké formě španělštiny v závislosti na regionu najdeme množství výpůjček z domorodých jazyků. Například v Mexiku se kukuřice (maíz) říká také “elote” a v Argentině a Chili fazole (judías, frijoles) jsou také “poroto”.

V XVIII. století se mezinárodním jazykem stává francouzština a i její kulturní a geografická blízkost usnadňuje přejímání francouzských slov do španělštiny. Případem těchto slov jsou: pantalones (kalhoty), joya (šperk), élite (elita), jefe (šéf) nebo jamón (šunka). Podobná situace nastává nyní s anglickými výrazy především v oblasti nových technologií, kde se objevují slova jako: chatear, teléfono celular, computadora, chip, atd.

V současné době se na mnoha místech Spojených států hovoří již zmíněnou spanglish, což je španělština s vysokým podílem angličtiny, výsledek příchodu mnohdy nepříliš vzdělaných latinskoamerických přistěhovalců do nového prostředí.

Jazyk, kterému se mají naučit, v tomto případě angličtina, je prestižnější než jejich rodná řeč, tudíž je používán kdykoli toho je mluvčí schopen. Navíc jsou pomocí angličtiny vyjadřovány i pojmy, které rodný jazyk nezná. Výsledkem je spanglish, směsice obého.

Published on 15 Aug 2020.