RAE – Normativní forma španělštiny

První pokus o normalizaci španělštiny učinil v XII. století samotný panovník Alfonso X., zvaný Moudrý. O staletí později roku 1492 v období renesance a humanismu se objevila první španělská gramatika, mimochodem první gramatická studie moderního evropského jazyka vůbec. Její autor Antonio de Nebrija vydal o něco později roku 1517 pravidla španělského pravopisu.

Nicméně kodifikaci pravidel španělského pravopisu přinesli až osvícenci. Roku 1713 vzniká Španělská královská akademie – RAE (Real Academia Española), která je dodnes oficiálním strážcem jazyka španělsky mluvících národů.

Pokusy o institucionalizaci španělštiny byly vedeny nejen kulturním, ale i politickým zájmem. V roce 1711 nastoupila na trůn Bourbonská dinastie, která zemi administrativně sjednotila. Kastilština, jež měla ve Španělském království nejvýraznější zastoupení, neboť jí mluvilo téměř 80% populace, se stala jediným oficiálním jazykem a měla být tudíž používáná pro veškerou veřejnou agendu. Z tohoto důvodu musela mít jasně psaná pravidla.

Postupem času se hlavním úkolem Akademie stala kodifikace jednotné spisovné španělštiny v celém španělsky mluvícím světě a její ochrana před neologismy a barbarismy. V roce 1870 byly otevřeny první akademie v Latinské Americe a v současné době existuje celkem 22 akademií, jež spolu navzájem spolupracují.

Po několika reformách, ta poslední se odehrála roku 1959, má spisovná španělština stabilní pravidla pravopisu, má tedy relativně jednotnou formu, což je vzhledem k její zeměpisné rozloze poměrně náročný úkol. V současnosti RAE ve svém slovníku z roku 2001 uvádí více než 88.000 slov a 160.000 slovních významů. Z těch posledních je jich přibližně 18.700 latinskoamerických a jen 3.700 výhradně španělských.